Převálcuje nový systém plánování a rozvrhování výroby ten starý?

Jedno je jisté již dnes. Systémy řízení výroby známé pod zkratkou MRP II (Manufacture Resource Planning) zřejmě nepřežijí déle než pár následujících let.

Jedno je jisté již dnes. Systémy řízení výroby známé pod zkratkou MRP II (Manufacture Resource Planning) zřejmě nepřežijí déle než pár následujících let. Jejich obvyklé slabiny jsou následujcí:

  • předpokládají pevné průběžné doby výroby
  • plánují za předpokladu neomezených kapacit
  • vyvažování materiálu a kapacit probíhá následně
  • nereagují komplexně na situaci ve výrobě - nepřeplánují automaticky
  • neprovádí optimalizaci plánu
  • nerespektují při příslibu termínů dodávek kampaně (v hutním průmyslu veliký nedostatek)

. Tyto systémy byly vyvinuty pro vykompenzování nedostatků systémů založených právě na systému MRP II.
Koncept rozvinutého plánování pracuje s modely, které počítají s tím, že materiály i kapacity jsou omezené. Nedostatek zdrojů tvoří tzv. úzká místa podniku a ty jsou rozhodující pro jeho výkonnost. Důležité je tedy rozplánovat úzká místa a pak vytvořit odvozené plány pro ostatní zdroje. Materiály i kapacity jsou tedy plánovány simultánně. Systémy rozvinutého plánování většinou nahrávají data z ERP nebo jiných systémů na dedikovaný server, v jehož paměti program rezidentně běží, a takto umožňuje rychlé přeplánování výroby a optimalizaci plánu dle podnikatelských cílů (simulace what-if). Systémy APS počítají také s dynamickými průběžnými dobami a umožňují optimalizaci výrobních kampaní.
Rozdíl mezi plánováním (planning) a rozvrhováním (scheduling) spočívá především v časovém úseku, ve kterém probíhá. Plánuje se v delším horizontu (týdny až měsíce) do budoucnosti a optimální plány se vytváří na úrovni jednotlivých plánovacích period (dny). Rozvrhuje se v kratším časovém úseku (dny) korespondujícím se současností a optimální rozvrhy se vytváří definicí pořadí, okamžiku začátku a konce zpracování operací na daných zdrojích.
Na technologii rozvinutého plánování jsou založeny také aplikace podporující rozhodování v oblasti řízení dodavatelských řetězců (SCM - Supply Chain Management). Tyto systémy mohou být aplikovány na model celého dodavatelského řetězce zahrnující výrobce, distributory a v závislosti na požadavcích i další. Všechny APS jsou založeny na matematických metodách a algoritmech, které zpracovávají data vstupující do modelu, dokud se nedospěje k proveditelnému a pravděpodobně ziskovému plánu či rozpisu.
Někteří výrobci APS nabízejí vyspělejší řešení, která umožňují provádět tzv. procesní optimalizaci. Tyto systémy provádějí číselné iterace výrobních procesů tak, aby vyhověly časovým omezením tak dlouho, dokud nevytvoří optimální rozpis. Ten se musí shodovat s termíny dodání za předpokladu nejúčinnějšího využití všech zdrojů. Samotné iterace produkčních plánů jsou záležitostí minut, ale doba kompletní optimalizace se mění podle počtu a typů omezení, které systém musí brát v úvahu.
Iterace mohou probíhat tak rychle, protože tyto systémy pro uložení a hledání dat, které používají k výpočtům, nepoužívají databáze. Kromě toho udržují nejaktuálnější Informace o dostupnosti a pohybu zdrojů v operační paměti

.

Nahoru